Tím nevyhnutelným je evoluce, jednoznačný a nevyhnutelný proces kultivace, zdokonalování, vylepšování. Kdyby bylo možné jakkoli se vyhnout procesu evoluce, byli bychom ještě stále neandrtálci vydávající skřeky. A i přes veškerou historickou zkušenost, kterou prozatím odmítáme vidět jako informace o nevyhnutelných procesech, se stále chováme vzdorovitě.
Je zarážející, ale zároveň logické, jaké obrovské množství energie vydáváme, abychom mohli vzdorovat, protože naprostou většinu svého života prožijeme ve vzdoru.
Vzdor je naší nedílnou součástí tak jako vzduch a i ho vnímáme tak důležitým. V současné době není naše mysl schopna existovat bez vzdoru, ergo bez boje. Vzdor, boj, vnímáme jak jediný nástroj zajišťující bezpečí a tedy i pocit jistoty. prozatím nám nedochází, že vzdor přitahuje boj a dokud ho v sobě živíme, jsme bez šance žít jakoukoli svobodu. Naše mysl neni ochotna přijmout informaci, že se dá svoboda žít bez předešlého boje. A tím myslím hlavně psychický boj, boj sebe se sebou, vědomí s podvědomím, logiky s emocemi. Samozřejmě že počátkem všeho je boj, boj o existenci, boj o pozici ve společnosti. A i proto je velmi náročné se věnovat procesu detoxu, kdy se postupně zbavujete potřeby vzdorovat, který zvládají odhodlaní jedinci uvědomující si nevyhnutelnost neustálého tréninku mysli.
Máme čím dál tím méně možnost vzdorovat, vyhýbat se realitě. Realitě, pravdě, která se nám postupně díky zesilování vědomí a tedy zesilování cítění ukazuje.