To, co studuji, jsou procesy způsobující vyhoření jedince, týmu či společnosti. Psychickým kolapsem procházíme naprosto všichni, je to v této fázi vývoje lidstva naprosto běžný proces, svým způsobem nevyhnutelný, a existuje obrovské množství jedinců, komunit…
To, co nás ve všech směrech brzdí, jsou naše domněnky, a to proto, že jsou založené jen na našem hierarchickém pohledu. A námi vytvořený hierarchický pohled má jediný cíl – udržet si vytvořený pocit velikosti…
Zaběhlé, zajeté, odzkoušené, se může během chvíle proměnit (a mění se) ve vyčpelé, už nedostatečné, už nevyhovující. To, co bylo dlouhou dobu vyhovující a dostatečné, to, co jsme dlouho budovali, se stává během velmi krátkého…
Poslední měsíce jsem byl více uzavřený, více sám v sobě. A byla to má prvotní reakce na chování lidí v režimu omezených možností. I přesto, že svým způsobem nonstop studuji lidské chování, potřebu přetvařovat se,…
Vše co děláme, děláme proto, abychom se potlačili, abychom jsme se zahltili a tím si znemožnili cítit. Co se obáváme cítit? Dědictví, které tu po sobě zanecháváme, každodenní stopu, kterou po sobě zanecháváme. A zanecháváme…