Je až zarážející s jakou razancí nám vstupuje koronavirus do života a s jakou urputností chce společnost tento vstup přehlížet. V prvé řadě nám tento současný stav ukazuje, jak moc jsme socializovaní. Jaké reálné výsledky má posledních 50 let socializace. Historie nám už mnohokrát sdělila, že se skutečný stav společnosti ukáže v krizi. V krizi, která postihne ne jen část společnosti, a většinou to byla ta nejslabší sociální třída, ale v krizi, která postihne všechny třídy.

Tato krize způsobí to, čemu se naše společnost vyhýbá už sto let a to je existence chudoby. Existence chudoby, která se bude vymykat pro naši společnost snesitelným hranicím. Socialismus, komunismus a svým způsobem učení Marxe a Engelse spočívá v domněnce, že je člověk schopný žít kvalitní život, když se mu vytvoří kvalitní podmínky. Byla to, je to a myslím, že to ještě dlouho bude jedna z nejsilnějších iluzí východu a to přes veškeré zjevně dosažené výsledky. Společnost, která se dysfunkčním způsobem (pachatelé dobra) snaží eliminovat existenci chudoby, jen vytváří proces, jehož neudržitelnost se ve společnosti vždy projeví v silnější míře připomínající tsunami. Je až zarážející s jakou neochotou se společnost vyhýbá poučení se z minulosti. To, co se více než pravděpodobně stane, bude rozhodnutí vlády koho ekonomicky zachránit a koho ne. Důvod bude jednoduchý, stát nedisponuje nevyčerpatelnými finančními zdroji. Bude “donucen” rozhodnout, zda zachrání subjekt, který státu větší měrou vykompenzuje finanční ztráty a nebo zachrání část společnosti, která není pro stát prospěšná, která je víceméně spíše přítěží. Česká společnost není odolná – všemožně se snažíme vyhnout sebemenší konfrontaci s chudobou druhých. Snažíme se této konfrontaci vyhnout i přesto, že je to nevyhnutelná konfrontace. Jsme velmi mladá společnost, velmi mladý stát a vyspělost společnosti, odolnost společnosti se měří získanou zkušeností. Češi se této zkušenosti vyhýbají už od dob Rakousko – Uherska. Historie ukazuje, že máme velkou potíž žít svobodu a tím pádem potíž konfrontovat se se svým okolím. Jsme Švejci, kteří z každé možné konfrontace udělají frašku. Je to však pochopitelný vývoj a jsem sám zvědav jak bude společnost reagovat na vzniklé množství chudých. Jak bude reagovat, když už nebude mít možnost tuto existenci zahalovat do společenské mlhy. Tímto nově vzniklým stavem se dost zásadně změní i společenské smýšlení. Většinová společnost bude více agresivnější, s většími projevy nespokojenosti a tím pádem o dost větším tlakem na politickou scénu. O dost větším tlakem na vládu, která je v tuto chvílí spíše parodií na vládu, vyhlašující omezení, která není schopna prosadit tak, aby se dodržovala. Pořád se totiž naivně domnívá tak jako na počátku komunisti, že jsou lidi ve své podstatě rozumní. No, chvilku to asi bude trvat, než jim dojde, že se česká společnost bez důsledného přístupu nikam nepohne, ani sama neochrání.