Doba kdy jsem si začal uvědomovat mou touhu porozumět lidskému chování, pochopit proč lidé přemýšlí tak jak přemýšlí je z dnešního pohledu dobou dinosaurů. Naše mysl byla neskutečně omezená a to díky absenci nástrojů umožňujících konfrontaci. Bez počítačů, bez telefonů, bez možnosti konfrontace se širším okolím. Mysl potřebuje pro své postupné zdokonalování narůstající množství konfrontací, způsobujících větší mentální aktivitu, kterému se samozřejmě bezvýsledně vyhýbáme. Lidé vnímají používání počítačů, mobilních telefonů a sociálních sítí jako omezování svobody, ale v reálu se obávají odkrytí skutečného charakterového stavu, který se před okolím snaží maskovat. Aniž si to chceme či nechceme připustit, tak chování, které vidíme je iluzí, je divadlem pro okolí. Kdyby nebylo, lidé by se v krizových situacích chovali stejně jako za běžného stavu. Avšak současný stav ve Spojených státech nám dost jasně ukazuje skutečný vnitřní charakter, jenž vyplul na povrch.

Takže abych se vrátil k původnímu záměru. Lidská mysl, lidské vědomí není navyklé na větší mentální aktivitu, ale máme možnosti a podmínky tento stav měnit. Rozdíl je v uvažování jedince, můžeme měnit na základě svobodného rozhodnutí, či se dostat do stavu, kdy jsme evolucí donuceni měnit. A pokud i tak odmítáme změnu, je směr naší cesty jednoznačný. Dovolím si říci, že naprosto každý den dostáváme od svého okolí informace, které naznačují, že je potřeba něco změnit. A je skutečně na nás, jak říkám všem, zda se rozhodneme pro to řešit pingpongový míček jeden za druhým a nebo se posléze potkat s bourací koulí, díky naší mentální neochotě. Ale i zde je důležité uvědomění a to, že neochota je výsledkem strachu. Strachu z konfrontace z našeho pohledu se schopnějšími, odolnějšími, rychlejšími. Tento strach je jeden z nejsilnějších strachů v podvědomí, který prozatím dost silně přehlížíme.

Tento jediný základní fakt poukazuje i na to, proč je naše mysl slabá, málo odolná, proč se chováme neochotně, protože strach jako takový spotřebovává obrovské množství energie, tak obrovské, že díky tomu nejsme schopni větší mentální aktivity. Není to jen strach, ale i snaha se strachu vyhnout, potlačit strach, i toto spotřebovává dost značné množství energie. A teď mluvím o strachu a jeho formách v podvědomí, ne ty co máme na vědomé úrovni. Ty strachy, které řešíme na vědomé úrovni, jsou odnoží strachu na nevědomé, podvědomé úrovni. Prozatím většina řeší řeznou ránu než informaci o svém chování, které způsobí a opakovaně způsobuje řeznou ránu. I proto se učíme být mentálně aktivnějšími a tedy schopnějšími řešit věci sofistikovaněji s trvalým výsledkem a ne jen po povrchu s krátkodobým výsledkem.

Abychom byli schopni větší mentální aktivity, je potřeba začít snižovat množství vydávané energie a prozatím u běžných věcí. Současná doba nám to umožňuje a tím prvním a svým způsobem nejjednodušším je snižovat soud na vědomé úrovni. Určitě nebude na počátku hned možné řešit soud na podvědomé úrovni, ale tento první krok je na počátku dostačující. A i když je to první a jednodušší krok, tak pro ty co to zkusí to bude náročné. Přestat soudit je důležité v narušení našeho základního myšlenkového pochodu, soud je totiž to, čím naplňujeme naši mysl a tento soud samozřejmě maskujeme. A po té, co se nám podaří snížit množství soudu na vědomé úrovni, nastane nový stav. Začneme se věnovat důležitějším aspektům života namísto toho život soudit. Donutí nás to k většímu soustředění, k snížení rozptylování se. Prozatím se umíme soustředit tak hodinu z dvaceti čtyř a jen postupný trénink nám umožní se přestat obávat být mentálně aktivnější a tedy i vnímavější. 

Zde začíná jeden ze strachů a to, že větší mentální aktivita způsobí větší vnímavost, větší citlivost, kterou se budeme učit dostat pod přirozenou kontrolu. Ne vnímavost potlačovat, jak to děláme dnes už u dětí a v dospělosti pokračujeme potlačováním sebe samých. A to i přesto, že se mnoho jedinců domnívá, jak jsou vnímavými. Jeden fakt, pokud jedinec kohokoliv a cokoliv soudí, a to už na vědomé úrovni, není schopen být vnímavým, i když to sděluje širokému okolí. Je potřeba si uvědomit, že doba umožňující zvětšení mentální aktivity už tu je a dost jasně nám informace kolem nás sdělují zkus to, vyzkoušejte to. Tyto informace vidíme opakovaně. Vytrvejte, nezoufejte, když se hned nebude dařit. Je i potřeba si uvědomit, že to není závod, není možné s kýmkoli závodit, soutěžit, každý jsme originál, individualita, ne copyright. Tyto procesy vás přimějí k trpělivosti, k větší odhodlanosti, k zásadně větší soustředěnosti a disciplíně. Je velmi příjemné se zbavit současné náplně lidské mysli, a to soudu, je fajn přestat nízko pudově smýšlet, je náročné, ale posléze velmi příjemné přestat potlačovat svou vnímatelnost a citlivost. Avšak vše chce neustálý trénink skrze konfrontace.

Už máme podmínky a díky tomu i možnost začít měnit už nevyhovující za vyhovující, nefungující za fungující, neefektivní za efektivní, krátkodobé za trvalé. A je na nás, zda se budeme věnovat jednomu pingpongovému míčku za druhým, což je minimální vypětí, a nebo zda ještě potřebujeme potkat bourací kouli se vsugerovanou dysfunkční myšlenkou, že náročnost je znakem velikosti. Je to je na vašem rozhodnutí. Protože domnívat se, že je možné se vyhnout evolučním procesům, tedy vyhnout se nevyhnutelnému, je naivní domněnka slabé mysli.

Očekávat od jedinců či lidstva, že přestane hned soudit a dovolí si být okamžitě mentálně aktivnější je stejně naivní jako očekávání, že lidstvo hned přijme informaci, že je Země kulatá a ne placatá a posléze, že Země obíhá kolem Slunce a ne naopak. Rozdíl mezi dobou minulou a dneškem by měl spočívat v tom, že informaci sdělíme, avšak beze snahy ji neustále obhajovat a vnucovat těm, kteří nejsou ochotni přijmout. Je důležité poučit se z toho, co vynucování si potvrzení sdělené informace způsobuje v nepřipraveném okolí, které na toto vynucování reaguje uzavřením se. Přijetí informace je spíše odloženo než urychleno a to proto, že odmítáme svobodnou vůli každého jedince, kterou spíše znásilňujeme než umožňujeme.