Vše co děláme, děláme proto, abychom se potlačili, abychom jsme se zahltili a tím si znemožnili cítit. Co se obáváme cítit? Dědictví, které tu po sobě zanecháváme, každodenní stopu, kterou po sobě zanecháváme. A zanecháváme vědomě, ale po většinou nevědomě životní vzorce, potlačované smýšlení, které nejvíce ovlivňuje rozhodování naše i našeho okolí. Čím silnější jedinec, tím silnější dopad na jeho okolí. Čím vlivnější jedinec, tím i větší množství lidí, na které má hlavně nevědomý vliv.
A snaha silných jedinců o fyzický vliv na jedince, skupiny, či národ je jen snahou vykompenzovat ten nevědomý destrukční vliv. Lidé se vyhýbají tomu být silnými, schopnými, protože by byli donuceni cítit, díky množství lidí, na které by měli vliv, jakou devastující stopu zde zanechávají. Většina se nevědomě domnívá, že čím slabší, čím méně úspěšný, čím méně ochotný jedinec bude, tím menší poškození způsobí. To je však neochota být zodpovědným za svou stopu iluzorně zabalené do slabého života. To je však opakem silných jedinců se spasitelským komplexem, ale s naprosto stejným devastačním dopadem.
Spasitelským komplexem trpíme všichni, rozdíl je jen v síle a velikosti komplexu.