Neochota cítit s dopadem na dětech ergo podporování potlačování a bezcitnosti

Neochota čelit, odolávat zesilujícím se emocionálním vlivům ve společnosti způsobuje, že se jedinec, pár, rodina, skupina, národ, rozhodne k potlačení svého cítění jakoukoli dostupnou formou, která způsobí zahlcení systému. Zahlcení vědomí a tím pádem znemožnění cokoliv cítit. Toto rozhodnutí je již viditelné a projevuje se zvyšující se agresivitou u dětí, způsobenou neschopností a neochotou rodičů vytvářet emocionální vztah. A nezájem rodičů porozumět dětem, i přesto, že se snaží tvrdit opak, se zesiluje a zviditelňuje. Avšak domněle dospělí jedinci se snaží vidět příčinu v něčem jiném než v sobě samotných, jakýsi alibistický přístup se snahou vyhnout se zodpovědnosti.
Neochota cítit způsobuje neschopnost samostatně existovat. Výsledkem jsou vztahy založené na závislosti, finanční nestabilita, extrémní snaha vymykat se od běžného a mnoho dalšího. Přesto, že jsou všichni socializování, tak mají obrovské potíže ve společnosti svobodně existovat.