Neochota sebereflexe, neochota zkvalitňovat

Jediným nástrojem, který je schopen člověku pomoci při zdokonalování se je sebereflexe. A každá sebereflexe má velmi mnoho úrovní efektivity a to podle velikosti a síly sebereflexe samotné. Sebereflexe v podstatě znamená přiznání si pravdy o sobě, o svém charakteru a díky tomu o svém stavu životní reality. Ne o charakteru, který ukazujeme svému okolí, ale o tom na podvědomé úrovni, který potlačujeme a schováváme. Potlačování či schovávání svého skutečného charakteru je přirozené chování, které odpovídá vývojové fázi vědomí, mentální vyspělosti lidstva. Stačí vyvolat krizi a okamžitě se lidé přestanou potlačovat a ukazuje se skutečný charakter jedince. V krizi začneme být příliš agresivní a nebo příliš mírumilovní.

Abychom se vyhli možné sebereflexi, možné pravdě o sobě, obklopujeme se naprosto každý z našeho pohledu slabšími jedinci. Slabšími proto, že je jednodušší s nimi manipulovat a tím pádem vnutit jim vytvářený pohled na nás. Nejvíce je to viditelné u lidí se silným spasitelským komplexem, který však máme naprosto každý.

Od raného dětsví je nám vsugerováváno, že život je boj, že existovat, mít možnost existovat znamená bojovat. A i proto převážná většina lidí žije málo kvalitní život, což znamená malý a slabý. Radši se rozhodnou žít slabost namísto síly, a to jen proto, že jsou přesvědčeni, že žít sílu a kvalitu znamená urputný boj. Samozřejmě, že je v jejich přesvědčení utvrzují jedinci, kteří žijí “materiální a finanční” dostatek, ale mentálně je zjevné, že jsou vyčerpaní neustálým bojem. Je mnoho jednoznačných faktů, které poukazují na to, proč jsou současní materiálně schopní v tom stavu, v kterém jsou, ale to je na jiný a delší článek.

Efektivní sebereflexe způsobuje ztrátu pocitu velikosti a tím pádem ztrátu pocitu jistoty a bezpečí. Tento proces má natolik silný vliv na psychiku, že je ho schopen zvládnout jedinec emocionáně odolný, nepodléhající emoční sebedestrukci. To znamená jedinec mentálně vyspělý, a těch je velmi poskrovnu, což je stav odpovídající vývojové fázi vědomí. Dokud se budeme domnívat, že žít kvalitní život znamená boj, jsme bez ochoty a tedy bez šance se zdokonalovat. Sebereflexí se zabýváme, to určitě ano, ale malou a se slabým vlivem na osobnost. Teprve se učíme zabývat se silnou pravdou s velkým vlivem a velkou výslednou změnou. I přesto, že se mnoho jedinců domnívá, že jsou mírumilovní, tak realita je jiná a není důvod jim jejich sílu pravdy brát. Pravda bolí pouze tehdy, když si člověk uvnitř sebe lže, čím více si lžete, tím více vás pravda bolí.

Radek Anýž