Obava z hodnotnější existence je pochopitelná, protože na nevědomé úrovni cítíme co vše bude potřeba vykonat, jak moc to bude náročné a nepříjemné. Prozatím si nejsme ochotni přiznat, že jsme maximálně závislí jedinci, závislí na fyzické i mentální úrovni. Závislost a její velikost určuje velikost slabomyslnosti jedince, jeho sílu odolnosti vůči venkovním vlivům. A určuje i velikost obavy z kvalitnějšího života, protože kvalitní život je život bez závislostí. 

Naprosto každou závislost kterou máme, máme proto, abychom se vyhnuli či potlačili venkovní tlaky. Závislosti nám mají pomoci ulevit na psychické úrovni, na úrovni, kterou nevnímáme, a tou úrovní je podvědomí. Avšak závislost nám znemožňuje vytvoření odolnosti před venkovními tlaky. Zatím si ještě nedovolujeme a ani nechceme připustit fakt, že vytvoření závislosti vnímáme na nevědomé úrovni jako něco lehčího a jednoduššího, ergo rozhodnutí před venkovními tlaky utéct namísto toho se jim postavit. Proto má jakýkoli útěk před venkovními tlaky, a že utíkáme naprosto všichni, destrukční výsledek na průběh našeho života už ve výběru partnera.

Nejzásadnější fixace, kdy máme v podvědomí nastaveno, že danou věc, daný stav musím mít namísto toho mohu mít je závislost na sexu, vztahu a jídle. Závislost znemožňuje existenci svobodné mysli a chápu, že si někdo potřebuje myslet opak. Hlouběji se věnovat sexu, vztahům a jídlu budu v jiném článku. Takže fakt je v tom, že tyto závislosti jsou primitivní ergo základní pudové chování, základní projev, a chovat se pudově je projev slabomyslné mysli. Jenže toto základní pudové chování uspokojuje naše podvědomí jen krátkodobě. Spíše začalo být v současné vývojové fázi vědomí nevyhovující. 

Mentální vyspělost, silná mysl a tedy svobodná mysl je výsledkem vytvořené odolnosti. Mysl odolná vůči vnějším vlivům, odolná vůči vnější manipulaci. To však znamená postupný detox mysli od závislostí a to už není tak lehké jako podlehnutí závislosti. 

Vše co děláme má dvě formy, fyzickou a mentální a tedy i detox je procesem fyzickým i mentálním. Oba procesy jsou velmi náročné a zaručují, že jimi projdou jen jedinci schopni disciplíny, trpělivosti, vytrvalosti, odhodlaní odolat pokušení zneužít získané dovednosti.

Kvalitní život, hodnotný život nespočívá jen v materiálním zabezpečení, ale hlavně v mentálním stavu, v tom jak smýšlíme, jak uvažujeme, jak si vybíráme. Hodnotným je život bez závislostí a tedy beze strachu. Současná lidská mysl funguje primitivně. Čemu nerozumíme, to nechápeme, co nechápeme, toho se bojíme, no a když se bojíme, tak útočíme a nebo utíkáme. 

Má praxe mi ukázala dost jasný fakt a to, že dosahovat materiálního zajištění bez změny smýšlení způsobuje kolaps a opačně snažit se dosáhnout mentální vyspělosti bez materiálního posunu způsobuje to samé. Ukazuje mi to jak má praxe, tak i stav jedinců z obou pólů snažících se posunu jen s jednou polovinou celku.

Současný stav vědomí poukazuje na to, že prozatím vše co děláme, děláme proto, abychom potlačili kolektivní smýšlení, přesněji řečeno smýšlení převážné většiny a tedy normy smýšlení. Někdo se snaží utéci skrze nemohoucnost finanční i materiální, někdo skrze schopnost mít finanční a materiální přebytky. Jiní to zkouší skrze domnělou mentální zaostalost, slabomyslnost, druzí skrze tzv. dosažení duchovního osvícení. Jen někomu dojde, že použití jen jedné části znemožňuje danému jedinci vytvoření komplexní mentální vyspělosti. 

Evoluce a její jednoznačně dané zákonitosti mě stále překvapují svou dokonalostí, svou důmyslností, svou vyjímečností. Naprosto každý jedinec je originálem a individualitou samotnou. Tudíž domnívat se, že je možné pracovat se všemi stejným způsobem je naivní snahou, která v důsledku jen způsobí kolaps. Kolaps ve všech sociálních úrovních. Koronavirus nám jen ukázal a stále ukazuje, jak na tom skutečně jsme, jak moc jsme emocionálně odolní. Ukazuje nám, co vše je potřeba změnit, co vše je už zastaralé, co vše už nevyhovuje současným potřebám a jak moc se celkově lidská společnost vyhýbá jakémukoli posunu dobrovolnou formou.

Je potřeba si uvědomit, že vědomí se neustále vyvíjí, vyvíjí se o dost rychleji oproti minulosti a tento vývoj stále nabírá na rychlosti a intenzitě. Už nám je brána dřívější možnost chovat se ledabyle, flegmaticky, je nám brána možnost chovat se celkově nepřipraveně. A pokud se někdo chce domnívat, že se tak ještě může chovat jak fyzicky, tak i mentálně, tak ať se tak klidně domnívá, ale bude překvapen z toho, čemu bude čelit.

Lidstvo se prozatím pohybuje dosti náročně, nejdříve materiálně, kdy dosáhne jakéhosi maxima  mezi materiální a mentální rovinou. A pak je samo sebou donuceno dohnat materiálno mentálně. Tento pohyb je ale bolestivý, a bolestivý proto, abychom si mohli uvědomit možnost pohybu obou pólů zároveň. Protože pohyb obou pólů zaručuje posun bez bolesti, to však prozatím odmítáme, neboť bychom museli vyměnit v mysli samotné bolest za radost a s tou si v tuto chvíli nevíme rady.

Pro mne se stalo studium lidské mysli, vědomí a podvědomí smyslem života. Lidské chování, důvody chování, to jaký má daný jedinec skutečný cíl, ne ten, který má na vědomé úrovni, ale v podvědomí, je to co mě udivuje a bude po celý život udivovat. Lidská mysl a to jak funguje je pro mě jako vesmír a snaha ho poznat, protože nekonečný prostor lidské mysli si nedokážeme uvědomit a dlouho nebudeme schopni si ho uvědomovat. To, jak je tzv. pouhá myšlenka silná a schopná určovat průběh života mi dokazuje každičký den. To, jak je v tuto chvíli naše vědomí slabé vůči síle podvědomí, mi je ukazováno každičký den.