Koronavirus nepůsobí jen na fyzické úrovni, ale nejvíce na mentální stránku, na osobnost každého jedince. Naprosto každý člověk vytváří svému okolí iluzi o své osobnosti proto, aby zamaskoval svou zlomyslnost, kterou máme v sobě naprosto všichni. Jenže tento stav nouze, omezení, zesiluje a prohlubuje existenční strachy. Zesílení těchto obav má za následek, že je jedinec neschopen vytvořit iluzi o svém charakteru. Tak jak nám už samotná historie sděluje, v krizi se ukáže skutečný charakter.

Tak jak svému okolí vytváříme iluzi o sobě, o svém stavu, tak si i své okolí vybíráme na základě iluze nám předkládané. V tomto čase krize a omezení se však ukazuje i realita našeho výběru. Pravda o skutečném charakteru jedinců, kterými se obklopujeme. To způsobuje další existenční obavy na podvědomé úrovni způsobené zjištěním, že námi vybraní jedinci nejsou tak schopnými, emocionálně vyspělými a nesobeckými, jak nám sdělovali svými iluzemi. Takováto vědomá i nevědomá zjištění způsobují kolaps osobnosti samotné. Uvědomění, že nejsem schopen kvalitního výběru, že mi víceméně můj výběr způsobuje pocit ohrožení, je natolik silný, že způsobuje paralýzu osobnosti. 

Tyto nezjevné psychické procesy se přehlížejí, velmi podceňují a daň za toto podceňování je vysoká. Tyto stavy se projevují u jedinců finančně a materiálně zajištěných. Důvod je jednoduchý, tito jedinci mají velmi silnou sugesci o své nedotknutelnosti díky zajištění. Mají vsugerováno, že jimi podobní jedinci musejí být kvalitní díky svému finančně materiálnímu zajištění. Odmítají si připustit, že toto existenční zajištění nezaručuje mentální vyspělost, charakterovou vyspělost. Právě zde v této silné sociální skupině dochází k největšímu kolapsu, díky rozpadu domněnky, že zajištění zaručuje charakterovou kvalitu. 

Závažnost tohoto vnitřního kolapsu u silnější sociální skupiny spočívá v tom, že je velmi málo zjevný, velmi málo běžnému oku viditelný. Na slabé sociální skupině je hned vidět jakýkoli kolaps, jakákoli paralýza osobnosti. Má praxe mě přiměla být velmi pozorným a citlivým pozorovatelem a to proto, abych se naučil nepřehlížet  velmi jemné příznaky kolapsu. Kolaps samozřejmě probíhá velmi málo na vědomé úrovni, ale v naprosté většině na podvědomé. Avšak i podvědomí dokáže dát najevo svůj stav i přes veškerý vzdor jedince samotného. Zesílená obava z možného selhání, z možného tzv prozrazení slabin způsobuje pád velikosti. Pád velikosti se projevuje větší citlivostí na jakoukoli venkovní snahu otevřít daného jedince. Reaguje přecitlivěle na jakékoli poučování, snahu pomoci, otázky ve smyslu”Nepotřebuješ pomoci, Je ti něco. Jsi v pořádku. A podobné” Takovýto jedinec je přesvědčen, že má vše pod kontrolou, dokonce si myslí, je o tom zcela přesvědčen, že jeho stav není vážný, ale jím uchopitelný a pod kontrolou.

Současná karanténní opatření nám ukáží kdo na tom jak je. Samozřejmě myslím sociálně silnější skupinu, jejíž velikost je založena na dosažení finančně materiálního zajištění a pozici ve společnosti. Ukáže se, kdo skutečně velkým je a kdo velikost předstíral.