Zničující potřeba vlastnit namísto svobodného mít

Tento vzorec studuji a zároveň se ho učím v sobě postupně měnit už několik desítek let. Jeho síla a vliv na mysl, na jakékoli rozhodnutí je obrovská. Potřeba vlastnit ovlivňuje naprosto vše už od samotného dětství a způsobuje dost zásadní druh závislosti. Potřeba vlastnit je tou nejzákladnější potřebou, jejíž naplňování nám dává pocit jistoty a bezpečí, tedy pocit, že jsme schopni přežít. V podvědomí řešíme jen a pouze potřebu přežít a veškerá rozhodnutí jsou založena na této potřebě. 

To, co chceme vlastnit jako první, a dle toho se i tak rozhodujeme, je vztah. Chceme vlastnit partnera a nebo být vlastněni partnerem, to je realita v podvědomí. Chceme být vlastněni proto, abychom se vyhnuli zodpovědnosti, přejeme si, aby partner rozhodoval za nás s očekáváním, že nás jeho rozhodování, jeho výběr uspokojí. Chceme vlastnit partnera proto, abychom za něj rozhodovali, domnívajíc se, že on toho není schopen, tudíž ho zachraňujeme ergo dodáváme si pocit velikosti skrze spasitelskou potřebu.

Prozatím neumíme vztah jen mít, jen v něm být bez vlastnických potřeb. V současném stavu vědomí si neumíme vybírat partnery, kterým bychom neurčovali jejich velikost, neumíme žít bez hierarchického určení. Partnera jen a pouze mít je stav, ke kterému se postupně blížíme, který teprve studujeme, který se učíme pochopit a vůbec si uvědomit, co to vlastně znamená jen mít. Už slovo jen (málo) je zavádějící, protože ono MÍT je více než VLASTNIT. 

To, že v tuto chvíli nechápeme, že tomu nerozumíme, neznamená, že je něco špatně. I když si dosti velká část lidstva myslí jak životu rozumí, že chápe důvody existence, tak je opak pravdou. Dovolím si na základě vlastní praxe sdělit, že čím více toho vím, tím více si uvědomuji, že vlastně nevím vůbec nic. Čím více se nořím do lidské mysli své i klientů, do podvědomí, tím více si uvědomuji jeho nekonečnost, rozsáhlost a to, že si v současné době uvědomujeme přibližně 1%. Avšak chováme se, jako bychom chápali nejméně 50%. 

Lidstvo je v současné chvíli neskutečně domýšlivé, arogantní, chovající se dominantně, avšak s dysfunkčními výsledky, které nechce vidět. A toto chování je způsobené malou odolností mysli, která má potíž si připustit jakoukoli nevědomost, neschopnost, nepotřebnost a minimální velikost branou jen a pouze ve srovnání s existencí na planetě. Kdybychom se měli zabývat srovnáním s vesmírem, či pouze s galaxií a schopností přežít, naše mysl by zkolabovala u převážné většiny.

Ano základem je myšlenka či spíše potřeba přežít, ale zároveň si odmítáme uvědomit, že máme více možností, více výběru, více šancí přežít, jen si to odmítáme připustit s očekáváním, že k sobě přitáhneme někoho, kdo nám pomůže přežít za nás a bez nás. Na tomto základě funguje náš veškerý výběr, veškeré rozhodování. 

Zároveň je na současném stavu všech sociálních tříd vidět jakýsi kolaps, kdy fixace na kohokoli, potřeba vlastnit cokoli, přestává dávat smysl v samotném podvědomí. Tento kolaps je vnímatelný už na vztazích rodič – dítě, kdy chce rodič vlastnit život dítěte a tím si připadat velkým a tedy schopným přežít. A zároveň i díky koronaviru, který většinou matky přinutil být doma s dětmi k uvědomění si opaku. Chceme vlastnit a zároveň to mít pod kontrolou, ale jsou dnešní rodiče schopni mít děti pod jakousi kontrolou? Jsou dnešní rodiče ochotni naslouchat dětem, chápat a rozumět tomu proč se chovají tak jak se chovají? I když si mnozí myslí že ano, dovolím si říci, že neexistuje rodič, který zcela rozumí svému dítěti, i když si to chce vsugerovat. Protože rozumět dítěti znamená v podvědomí změnu hierarchie a přiznání si stejné důležitosti dítěte vůči dospělému rodiči a to nejsme ochotni učinit.

Změnit potřebu vlastnit na mít je velmi náročné po všech stránkách. Podvědomí se této potřeby odmítá jen tak vzdát a jakmile se ho snažíte přesvědčit násilnou formou, tak automaticky prohrajete. Tudíž jste nuceni hledat přijatelnou formu změny a věnovat tomuto hledání veškerý čas a energii. Vstupy do mého podvědomí mě naučily disciplíně, protože zahrávat si s tak vlivnou částí vám nedovoluje chovat se lehkomyslně a tím pádem nezodpovědně. Je velmi osvobozující, když vše co kolem sebe máte, a je jedno zda to je člověk, věc či prostor, máte bez fixace, která spotřebovává díky strachu o přežití obrovské množství energie. Je velmi příjemné být ve svobodném vztahu ke komukoli a k čemukoli, i když se teprve učíme co to ve skutečnosti svoboda, svobodný vztah znamená. A je více než zjevné, že se svobody bojíme, protože svoboda vyžaduje zodpovědný přístup.