Zvědavost ergo chuť a ochota vědět více ergo konfrontace s mocí

Otázkou je, jakým způsobem docházíme k vědomostem, k pocitu moci. Zda agresivním či svobodným způsobem a s jakým výsledným, možná očekávaným cílem. Naprosté většině jde o získání moci, nadvlády či převahy nad ostatními, bez dosažení vědomí. Naprostá většina podlehne při dosažení moci spasitelskému komplexu v domnění, že získaná moc je nadřazuje a tím pádem předurčuje k vedení společnosti či dokonce civilizace. Úroveň získaného vědění můžeme pozorovat v celém sociálním spektru, od sociálně nejslabších po ty nejsilnější. A díky tomu můžeme i pozorovat, co takováto moc, pocit moci, provede na psychické úrovni s daným jedincem. Získané vědění není jen a pouze získaná informace, ale i získaná domnělá informace. Informace, jenž říká, jsem mocný, jsem silnější, jsem tzv. domněle schopnější. Tuto informaci získává rodič ve vztahu k dítěti, učitel vs žák, zaměstnavatel vs zaměstnanec, poslanec vs volič. Pocit moci je velmi návykový a znemožňuje danému jedinci uvažovat reálně, neboť získaná moc je na fyzické úrovni, ne na mentální. Jsme v evoluční fázi vývoje vědomí, která způsobuje rozpad pro tuto dobu už dysfunkčních nástrojů. Nástrojů jako je finanční velikost, materiální zabezpečenost, pozice v sociální sféře, rodičovská pozice, politická pozice atd. Tyto nástroje, běžné pro minulá období, přestaly stačit už proto, že se jedinec díky silnějšímu, odolnějšímu vědomí nedá tak lehce oklamat iluzí. V dnešní době se může jedinec projevovat všemi možnými nástroji k získání pocitu velikosti, ale pokud není silným uvnitř sebe, je jen slabochem vytvářejícím iluzi síly. A tito jedinci jsou čím dál tím více prohlédnutelnější, což způsobuje hierarchický kolaps.