Toto téma studuji poslední půlrok a psychicky mi to dává zabrat více než bych čekal. Budu v tuto chvíli psát hlavně o lidech s materiálně finanční zajištěností. Základní myšlenka, která nám je neustále předhazována a od dětství vkládána do podvědomí, spočívá v pohledu na investice a jejich návratnost. I proto se ve všech ohledech snažíme jen tam, kde z našeho pohledu dosáhneme jakési návratnosti. A jsme až urputní v tom získat více než jsme vložili a očekávat, že nám to naše okolí bude plnit.

Tím prvním projevem, kde očekáváme návratnost je vztah rodič versus dítě. Zde rodič očekává, že za svou investici (ergo šatím tě, živím tě, nechávám tě studovat) dostane vděčnost, porozumění, celoživotní vzhlížení a absolutní poslušnost. Samozřejmě, že zde rodič přehlíží jednoznačnou nerovnováhu investic a očekávající návratnost. 

Zajistit dítěti základní existenční podmínky není vše, zajistit mu více než jen základ též není vše, nebo dokonce více. Zde je velmi důležité pozorovat s jakým úmyslem dítěti cokoli pořizujeme. Prozatím je to proto, abychom měli od něj klid, abychom se oddělili od slabší sociální třídy, abychom si mohli říci, jak skvělými rodiči oproti ostatním jsme, abychom umožnili svým dětem více než umožnili naši rodiče nám. Těch důvodů, dysfunkčních záměrů je obrovská spousta a ještě po dost dlouhou dobu bude.

Současný vývojový stav poukazuje na to, že už jsme schopni existovat s větším finančním a materiálním zabezpečením, ale to je prozatím vše. Už máme možnost si koupit vše co se domníváme, že si koupit potřebujeme, avšak bez uvědomování si s jakým skutečným základem to děláme. Přesněji řečeno, máme dostatek finančních prostředků, ale neumíme s nimi zacházet,a nepíši o běžné finanční gramotnosti, kde se řeší jen finanční návratnost.

V tuto chvíli neumíme investovat finančně i svým chováním tak, aby to mělo mentální výsledek, aby nám to dopomohlo k vyspělému vědomí. A je to viditelné na všech finančně schopných, na  milionářích i miliardářích. Hromadění peněz bez výsledku na mentální úrovni způsobuje, že se hromadění stane závislostí, kdy při navýšení dojde k pocitu blaženosti, který má však krátkodobou účinnost. A že jsou tito jedinci bohatými pouze finančně je viditelné. Jenže peníze za tento stav nemohou, peníze jen spouštějí skryté charakterové vlastnosti jedinců zaměřených jen na finančně materiální návratnost. To, že má jedinec dostatečné množství zajištění neznamená, že není slabomyslný.

Abych se vrátil k podstatě myšlenky. Dokud budeme investovat své finance i svůj čas s očekáváním návratnosti fyzické, a to bez ochoty investovat pro svou mentální změnu, budou tu do té doby jen lidé bohatí fyzicky, ale chudí mentálně. Samozřejmě, že je důležité chápat tento stav, rozumět mu a nesoudit ho, což je také proces. Neboť většina soudí peníze za stav lidstva, za chování lidstva, což je projevem slabé mysli.

Prozatím investujeme do všeho proto, abychom mentálně utekli od kolektivního smýšlení. Vše co děláme děláme proto, abychom utekli a bude ještě dlouho trvat než si dovolíme neutíkat. To však neznamená, že je něco špatně, základ spočívá v uvědomování si stavu a v možném vytváření podmínek ke změně stavu. Mít svobodu fyzickou díky dostatečném finančnímu zajištění je prvotní krok, pak začíná nastolování svobody mentální, což je o dost náročnější. Domnívat se, že je možné dosáhnout mentální svobody bez té fyzické a naopak je zkušenost, které se nevyhneme a někteří jsou natolik urputní, že nejsou schopni připustit, že potřebují žít oba dva póly, aby dosáhli mentální vyspělosti. Strach z mentální vyspělosti je tak obrovský, že se většina zacyklí v jednom z pólů se silným blokem vůči druhému pólu.

Studovat investice zajišťující mentální vyspělost je velmi náročné na psychiku. V této fázi jste nuceni trénovat svou emocionální odolnost, jste nuceni více a více používat logiku, jste nuceni studovat své emoce a učit se nereagovat emočně, ale logicky. V této fázi studia není možné používat lehkomyslnost, protože ta způsobuje bolest fyzickou i psychickou. 

Zde jsem nucen si vybírat s kým spolupracovat a s kým už ne. Dovolil jsem si už spolupracovat s těmi, kteří už nepotřebují trpět fyzicky či psychicky jen proto, aby si mohli vnutit domněnku, jakými jsou borci, když si prošli takovouto bolestí, kteří nepotřebují při dosahování cílů trpět, aby se mohli odlišit od většiny. Chvilku mi to trvalo, bolelo to na všech úrovních, ale povedlo se mi dosáhnout života bez potřeby trpět a je to velmi příjemné. Dovolil jsem si respektovat ty, jenž ještě potřebují bolest, aby si mohli říci, že mohou žít a konečně už nepotřebuji s nimi prožívat jejich bolest, abych jim mohl pomoci. Je to obrovská úleva a část fyzicko mentální svobody.