Být obyčejným, být okolím vnímán jako obyčejný cítíme jako útok a reagujeme na to jako na hanobení, či dokonce jako na urážku. Avšak proto, že nejsme ochotni připustit, že skutečná obyčejnost je život bez přetvářky, bez vytváření iluzí, bez arogance, bez domýšlivosti a nafouklého Ega. Obyčejnost a tedy realitu prozatím neumíme žít bez dopadu na mysl a její přecitlivělost způsobenou nevyspělostí.