Neexistuje jedinec s nepotlačenou myslí, není to možné, ať už si to dokážeme připustit či ne, ať už se nám to líbí či ne. Čím silnější sociální úroveň jedince, čím úspěšnější jedinec, tím větší potlačení se a tím i větší nevědomý vliv a dopad na jeho okolí. Čím mocnější jedinec, a moc cítí díky svému dosaženému úspěchu, tím větší citlivost na sebemenší náznak selhání. Jedinec s takovýmto úspěchem, pozorností, pocitem moci, pocitem dosažení výsledku na fyzické úrovni si díky tomu nepřipouští sebemenší možnost nedosažení cíle. Důsledkem je vytvoření velmi silné iluze o své spokojenosti, neboť přesto, že se obklopují obrovským množstvím lidí, cítí se tito jedinci velmi osaměle. Tento stav osamělosti je však způsoben potlačenou myslí, která chrání úspěšného jedince před psychickým stavem jeho okolí. 

Nová generace úspěšným dosahuje materiálních a sociálních výsledků s o mnoho menším potlačením mysli. To způsobuje kolaps jakési elitě současným úspěšných, kteří jsou nuceni přehodnotit podmínky za kterých dosáhli svých výsledků, díky čemuž přestávají být jejich dosažené cíle nečím výjimečným.