V prvním díle jsem rozvinul myšlenku, pro mě fakt, že finanční a materiální zajištěnost není automaticky zárukou kvalitního smýšlení, že movití jedinci jsou movitými s vnitřním záměrem utéci od smýšlení tzv. slabších. Jenže pod slovem slabší má každý něco jiného. Z mé zkušenosti, či spíše z mého pohledu, jsou to jedinci závislí na sexualitě, utíkající od sexuality, závislí na vztazích, utíkající od vztahů, závislí na jídle, utíkající od jídla. Toto jsou tři nejzásadnější závislosti, které nejvíce programují život v podvědomí. 

Podvědomí je část mysli, která je nám běžným způsobem nepřístupná a proto je označována jako nevědomí. Zároveň jsme v evoluční vývojové fázi, kdy už jsme skrze trénink schopni tuto část postupně vnímat.

Jídlo, sex, vztahy jsou současným základem pudové existence, ale taky primitivním základem, automatickým, z mého pohledu zombie (živí mrtví) existence. Automatičnost je stav kdy podléháme těmto pudům – najíst se, množit se, mít vztah. Toto je projevem slabomyslnosti, slabé mysli, mentální nevyspělosti a je jedno zda jste chudými, či bohatými. Avšak finanční zajištěnost může a nemusí danému jedinci pomoci k mentální vyspělosti, ale pomůže jen tehdy, když umí jedinec peníze i používat. Avšak i přesto, že tu máme milionáře, miliardáře, jsme v současnosti 

ve stavu neschopnosti peníze správně používat (včetně těchto movitých jedinců). Je to umění, které se teprve učíme a které nám umožní dojít do nového stavu mysli, do stavu kvalitnějšího smýšlení.

Ale co to je kvalitnější smýšlení, jak to vypadá, co to znamená? 

Tak, jak jsme jako junioři nuceni se učit pomocí vzdělávacího systému, tak je důležité pochopit, že se učíme po celý život. Akorát si to odmítáme připustit, a proto se chováme s obrovským vzdorem, odporem, nechutí a neochotou. Ale proto, že vzdělávací systém nás neučí to důležité 

a podstatné, ale nutí nás držet se za každou cenu nepodstatného a to způsobuje, že jsme 

v reálném životě neochotni vidět výsledky svého konání. Už jako rodiče přehlížíme stavy dětí, výsledky na svých dětech i v průběhu jejich života. To způsobuje, že to co se učíme, v čem jsme poučováni, nám nedochází, spíše nám to prochází mezi prsty. Dovolím si říci, že se prozatím chováme nepoučitelně, že svá dysfunkční rozhodnutí opakujeme s vytrvalou urputností 

a očekáváním, že se změní lidé kolem nás namísto nás. 

Takže proč se obáváme smýšlet kvalitněji?

Protože to znamená přestat obviňovat lidi kolem sebe. 

Protože to znamená přestat se chovat sobecky, neboť i přesto, že se domníváme opak, tak se všichni chováme sobecky, jen si to nejsme schopni a ani ochotni připustit.

Protože to znamená přestat manipulovat se svým okolím k uspokojení svých očekávání.

Protože to znamená přestat vidět svět hierarchicky, tím je myšleno vidět někoho jako malého či velkého.

Protože to znamená přestat chtít měnit svět a začít měnit sebe, ne svět kolem sebe.

Protože to znamená přestat si lhát uvnitř sebe, přestat vytvářet iluze kolem sebe.

Protože to znamená porozumět lidem kolem sebe, abyste byli schopni porozumět sobě.

Protože to znamená, že vy potřebujete porozumět lidem kolem sebe, ale nikdo není nucen porozumět vám.

Protože to prvotně znamená připustit si jakési selhání, nedokonalost, neochotu, nevyspělost a tím pádem přiznat se uvnitř sebe veřejnosti, že i přes své podmínky, že i přes své možnosti, nejsem uvnitř sebe šťasten či spokojen.

Smýšlet kvalitněji je proces, který vyžaduje trpělivost, odhodlanost, chuť o sobě vědět více, i když to na počátku nebude nic moc příjemného. Neboť budete zažívat neustálý pád velikosti, protože současnou velikost máme založenu na nestabilních, prvobytně pospolných, neandrtálských základech existence, které už vývojově přestávají stačit. A k tomu potřebujete i peníze, protože domnívat se, že jste schopni se zdokonalovat, ergo vědět o sobě více, porozumět tomu co žijete 

a proč to žijete a moct to změnit bez peněz je iluzí bláznů. Těch, co soudí peníze, těch co se bojí, že by větší zajištěnost vyplavila na povrch jejich skutečný charakter. Materialismus k vývojové fázi vědomí patří, ať už se nám to líbí či ne, a domnívat se, že je možné dosáhnout mentální vyspělosti bez účasti materialismu je utopie. To, že mnozí používají materialismus dysfunkčním způsobem je jen vytvořením důvodu pro ty, co se chtějí materialismu vyhnout. A prozatím to funguje. Ti odolnější, a je jich velmi málo, si jsou schopni a i ochotni uvědomit proč to tak je. 

A ano, obáváme se uvnitř sebe soudu druhých, jedni chtějí, aby je druzí milovali a konají dle toho a jiní chtějí mít od druhých klid a konají dle toho. 

Svět kolem nás je úžasné prostředí plné možností studovat a bude ještě pár století trvat než si uvědomíme, že tak či tak studujeme. Že tak či tak naprosto každý je originálem a to co studuje se nedá připodobnit k nikomu a ničemu. Než nám to dojde, a ono nám to postupně začne docházet, budou tu ti, jenž si dovolí něco jiného, něco nového, něco odlišného bez potřeby odlišovat se.