Toto je mé sdílení z 12.8.1018, nic moc se nezměnilo a hodně se změnilo. Vše je více viditelné, vše je více vnímatelné, vše na nás více doléhá a my máme méně a méně možností dělat, že nic nevidíme, že nic neslyšíme a že se nic moc neděje.
Miláč(š)kové, děje a dít se ještě více bude a buď se rozhodnete býti připravenými a nebo se rozhodnete držet se vlastní iluze, že to nějak dáte.
Vše je jen a jen na vás a na vašem výběru. Vše, co se vám děje a bude dít chcete, aby se vám dělo a je zcela jedno, zda si to uvědomujete či ne, protože NEVĚDOMOST NENÍ OMLUVOU.
Kolaps v muži, boj s nepotřebností a nutností tvořit pro sebe a ne proto, abych byl uznán druhými.
„Sdílení poznatků“
Ubývající možnost způsobovat si únavu ergo ubývající možnost vyhýbat se tvoření
Noc z pátka na sobotu a sny z této noci mi ukázaly, jak moc se chci vyčerpat. Dělo se to, že jsem odkládal vyčerpání žumpy a v noci se mi zdál sen, kdy se prostor kolem žumpy propadl a vytvořila se díra. Pak jsem pozval dělníky a ty mi ukázali jakýsi tunel kolem baráku, který se zase propadal. Ale……, to co se dělo v reálu bylo něco jiného. Objevil se krtek na naší zahradě, hlavně kolem žumpy a celé to tam zoral, přepadající žumpa nevytékala ven, ale do krtčí nory a to začlo způsobovat propadání zeminy ve chvíli, kdy jsem se rozhodl posekat měsíc nesekanou trávu, kterou jsem šetřil před sluncem a zároveň se chtěl tím vyčerpat. Do toho se ozvala klientka s prosbou o osobní konzultaci, což bylo poprvé její vlastní rozhodnutí. Přesněji řečeno jsem vše odkládal s tím, že mě to vyčerpá a ono naopak vše řešilo vše potřebné. Během hodiny jsem vyčerpal žumpu, přitom posekal trávu a uvědomil si potřebnou úpravu zeminy kolem žumpy, kam mám vysipat štěrk a vytvořit adekvátně energetický prostor. Vyčerpal, posekal a jel do Prahy za klientkou v době kdy tam ještě měl být Gay festival. Bylo vtipné, jak jsem pozoroval sám sebe a svou vehementní snahu vyčerpat se, která se však měnila v pocit schopnosti, čemuž jsem se zase vehementně vyhýbal. S klientkou jsem byl tři a půl hodiny, avšak byl jsem u restaurace Madona o 15min dříve a klientka s 30minutovým spožděním. Má stará část chtěla nadávat, ale nedařilo se to, pak jsem se chtěl vyčerpat okamžitou odpovědí novému fb příteli a tam jsem se zastavil. Proč bych se mu měl rozdávat namísto toho pozorovat lidi a vidět sebe. Bylo to úžasné, tím myslím rozhopdnutí dát přednost sobě. Okamžitě se chtěla vnutit myšlenka, že já si užívám a rodina ne. Hned jsem ji zarazil a uvědomil si fakt, Petra je vyděšená, potřebuje si dovolit ten způsob a tu rychlost kterou potřebuje. Prostě jsem se přestal nutit jí dát to, co si není schopná v tuto chvíli dát a přestat se za to soudit. Ta úleva byla obrovská, až si to dořeší, bude tu buď se mnou a nebo jinde a je to v pořádku. Poprvé v životě jsem si dovolil jít více po své spirále a umožnit Petře jít po té své, i když je to ještě tím nutivím způsobem. Přiměl jsem sebe, přestat Petře dávat to, co si bojí si sama sobě dávat, skutečně poprvé. Ne že bych to chtěl, ale přinutil jsem se. Snížil jsem množství zodpovědnosti, které jsem jí bral, abych se mohl cítit velkým. Dovolil jsem si mít vedle sebe velkou a mentálně silnou ženu. Vzal jsem si možnost držet se vsugerovaně slabé a malé. Toto přerušení vyčerpávání se, o které jsem se vehementně snažil mi navýšilo množství energie a já pocítil nové stavy lidí kolem mě. Díky tomu jsem byl schopen vnímat citlivěji klientku a přiměl jsem se postupně pozorovat její spirálu namísto té mé. Jednoduchost zesílila, ale takovým způsobem, že byla nepřehlédnutelná. Cestou zpět jsme koupil 7 hambáčů se snahou se aspoň tímto vyčerpat a přestat na chvilku cítit nové energie. Je 3:30, já vzhůru, plný energie a s pocitem, že už jsem bez možnosti se vyčerpávat. Teď už zbývají jen jednání s klienty a očekávání, že aspoň ti mě vyčerpají a já přestanu cítit. Jo, cítím, že to bude mít úplně jiný výsledek a říkám si co mě čeká dál, co víc ještě budu cítit.
Tohle vše mi ukazuje, že mám obrovské množství času a prostoru k tvoření a to je to čemu se vyhýbám. Nevím jak mám tvořit? Ne, moc dobře to vím. Takže proč to brzdím, proč to odkládám? Protože vím, že to bude mít výsledky a já ucítím markantněji rozdíl mezi tím co jsem žil a tím co žiji a budu žít. Ten pocit bude k posrání, tím jsem si jist a bude potřeba s ním více pracovat, více ho analyzovat, lezl jsem po střeše, zaměstnával feťáky a to jen proto, že jsem se bál schopnějších, že jsem se bál, že bych se musel rozdávat. To, co se mi však více ukazuje je mé rozhodnutí vyhnout se otcovství, vyděšenost, že budu připoután k něčemu, někomu, bez možnosti utéci. Vyhnul jsem se oproti mému otci otcovství, protože bych nedokázal opustit ženu s dítětem a bylo by jedno zda bych ji miloval či nenáviděl. I proto jsem si vybíral neplodné až na nějaké vyjímky. Dnes jsem byl od 14:00 pryč a vrátil se až po deváté a co na to Josí? Josí jsem doma, táta je doma, odpověď, tati nemám čas. Měl jsem uvnitř sebe tendenci si vynutit radost z návratu otce, ale zarazil jsem to v počátku. Potřebuje mě? Ne, potřebuje Petru. Ode mne potřebuje jen abych ji umožnil mít prostor k vývoji a nástroje k vývoji. Potřebuje mě Petra? Ne, ne tak jak máme nastaveno. Potřebuje mě Josí? Ne, ne tak jak máme nastaveno. Potřebuje mě Edík? Ano, mám mu umožnit být více mužem s mužem. To je to čemu se muži vyhýbají, být mužem s mužem a ne mužem pro ženu a ne dcerou pro otce.
Napsal sem svůj poznatek, vytvořil zápis, drobek pro další možné a jsem kliodnější, avšak potřebuji tvořit více a jednodušeji. Jak dlouho se budu vyhýbat videím?????? Už je to trapný.
Dopsal jsem poznatek s tím, že mě to vyčerpá a já si dovolím lehnout a usnout a ono kurva ne, takže co dál v tento noční čas.
Radek Anýž