Náš život je plný závislostí a tento způsob života nazýváme svobodou. Dokonce se stáváme nesnesitelnými, když nám někdo a nebo něco naše závislosti odpírá, o čemž jsme se už přesvědčili. Investujeme obrovské množství energie a peněz do udržení si závislostí a velmi nepatrné množství do narušení závislostí. Dá se říci, že už umíme velké peníze vydělat, ale investovat je nejen s fyzickou návratností, ale i do psychických procesů narušujících (nikoli podporujících) závislost, je skutečným uměním, které se teprve učíme. A přesto všechno je tento vývoj lidstva takový jaký potřebujeme mít a ne jaký chceme mít. Žít svobodu, umět žít svobodu, nejen tu fyzickou, dosáhnout na to žít komplexní svobodu, je velmi náročný a nevyhnutelně bolestivý proces, kterému se stále snažíme vyhnout. Soudit kohokoli a cokoli, že je v takovém stavu v jakém je, je pro současnou společnost běžné. A uvědomit si, že se bojíme přestat soudit je něco, čemu se teprve učíme porozumět, protože až po tomto pochopení jsme schopni přestat žít život převážně naplněný soudem. V současném vývoji lidstva není naše mysl schopna nesoudit, zhroutila by se. Tudíž neexistuje jedinec, který nesoudí i přesto, že se to o sobě mnozí domnívají. Protože nejsou ochotni a díky tomu ani schopni si toto připustit.